Autorka Anna Jablonská tragicky zahynula při teroristickém útoku na letišti Domodědovo v Moskvě v roce 2011. Autorce se tak stala osudnou náboženská nesnášenlivost, k jejímž principům se vymezovala právě v divadelní hře Pohani.

Kromě nepochybných kvalit samotného díla, se filmoví tvůrci snaží přispět k posílení jména a odkazu této pozoruhodné dramatičky a básnířky. Záměrem je představit film a dílo Anny Jablonské na mnohých filmových festivalech, a to zejména v Evropě.

Drama Pohani je drama o identitě dnešního Evropana ve východní části Evropy. S menšími a nepodstatnými odchylkami se Pohani v principu týkají nejen Ruska, ale také Polska, Ukrajiny, Běloruska, Česka, Slovenska a dalších východoevropských zemí. Komunismem zpřetrhaný a zničený vztah člověka k jeho vnitřnímu, spirituálnímu rozměru, pokleslost církevních institucí, provázanost tradičních náboženství s kulty a pověrami, krize víry…

Ale je to také krize identity nejen transcendentálního vztahu, ale rovněž krize identity v rámci lidského společenství, vztahů v rodině a mezi lidmi vůbec, krize možností seberealizace, krize zdravého materiálního prostředí. Člověk a jeho identita se ocitá v bídném stavu. Přesto je v Pohanech jasně naznačeno, že by tato prázdnota a toto neštěstí nemuselo být, že je vlastně absurdní, že člověk a jeho potenciál vysoce přesahuje danou realitu. Podobně i potenciál náboženství a kulturních tradic potřebují novou mízu, nový život, nové obsahy. Obsahy, které vycházejí přímo z dnešního člověka a z jeho žízně po plnosti života.

Příběh Pohanů dopodrobna zobrazuje to, jak se momentální aktuální podoba nábožensko-kulturního života v Rusku přímo dotýká bezprostředních vztahů v rodinách a zpětně dopadá na celou společnost. Je to jakýsi začarovaný kruh, ze kterého zdánlivě není cesty ven. Nicméně autorka spatřuje právě v rodině východisko a možnou naději, protože rodina je prostředí, kde jaksi přirozeně vzniká a existuje nejvzácnější materie tohoto světa, láska. I když je to rodina ruská, zbídačená, rozhádaná, plná lhostejnosti a nepochopení. Právě na příkladu takovéto rodiny vystihuje autorka skutečnost, že pod povrchem křiku a hádek stále žijí vztahy, které mají moc uzdravovat společnost.

Zároveň se hra vztahuje k celé řadě současných nábožensky motivovaných tragédií, z nichž poslední byl teroristický útok na Srí Lance na velikonoční neděli 2019. Ačkoli se hra nezabývá přímo terorismem, ukazuje na komorním příběhu, jak náboženský fanatismus ničí životy a osudy svých obětí, jak pracuje s jejich mentalitou a jak je nebezpečný ve svém jádru. Hra může vyznít ateisticky, agnosticky i pro nábožensky, protože nesoudí víru jako takovou. Název Pohani se vlastně týká nás všech: My všichni, kteří neznáme boha, si místo něho vymýšlíme svoje bůžky, modly, karikatury boha…
Bojujeme spolu o to, který kult je lepší. Avšak všichni jsme pouhými pohany. Všichni jsme bez boha.