Happy Hour
SixHouses / Alfred ve dvoře
150 polystyrenových desek, tři performeři a nekonečně mnoho generovaných struktur.
Happy Hour je divadelní minecraft, který se inspiruje aktuálním děním kolem umělé inteligence a pokouší se převést principy jejího fungování do divadelní podoby. Od jednoduchého ke složitému, od konstrukce k dekonstrukci. Během jedné hodiny se na jevišti postaví a zase zboří mnoho staveb, které vždy něco konkrétního připomínají: bažinu, jezero, hřbitov, ledovec, věž, chrám, pevnost... jakmile je ale stihnete identifikovat, už se rozebírají a staví se nové. Frenetická aktivita performerů tak připomíná proces strojového učení, kdy se neuronové sítě pomocí zpracovávání obřích objemů dat pokoušejí napodobit svět lidí, naše vlastnosti a chování. Nevyhnutelně nastává situace, kdy se napodobenina blíží k originálu, kdy překračuje hranice, které se dosud zdály jako nepřekročitelné.
A stejně tak, jako počítačoví vědci nejsou u složitých algoritmů postavených na hlubokém učení schopni porozumět cestě, která vedla k výsledku, tak i dění na jeviští může připomínat pohled do černé skříňky. Vzniká něco, co přesahuje naše možnosti, čemu nerozumíme a co nás již nepotřebuje. Happy Hour nabízí skrze silný vizuální zážitek možnost nahlédnout do zvláštního světa, ve kterém již pro nás není místo a zameditovat si tak nad možnostmi člověka v éře končící lidské výlučnosti..
Koncept, režie, scénografie: Jan Mocek
Umělecká spolupráce: Tinka Avramova, Irina Andreeva, Pierre Lac
Hrají: Tinka Avramova, Irina Andreeva, Arseniy Mikhaylov
Hudba: Matouš Hekela
Zvuk, světlo: Ondřej Růžička
Konzultace: Sodja Lotker
Produkce: Táňa Švehlová, SixHouses z.s.
Happy Hour
SixHouses / Alfred ve dvoře
150 polystyrene panels, three performers and an infinite number of generated structures.Happy Hour is a performative minecraft that takes inspiration from the current buzz around artificial intelligence and attempts to translate its principles into theatrical form.
From simple to complex, from construction to deconstruction. In the course of one hour, many structures are built and demolished on stage, always resembling something specific: a swamp, a lake, a cemetery, a glacier, a tower, a temple, a fortress... but as soon as you can identify them, they are already being dismantled and new ones are being built.
The frenetic activity of the performers thus resembles the process of machine learning, where neural networks try to mimic the world of humans, our characteristics and behavior by processing huge amounts of data. Inevitably, a situation arises where the copy approaches the original, where it crosses boundaries that until now seemed unsurpassable…
And in the same way that computer scientists working with algorithms based on deep learning are unable to understand the path that led to the result, so too can the events on stage resemble a glimpse into a black box. Something emerges that is beyond our capabilities, that we do not understand and that no longer needs us.
Happy Hour offers, through a powerful visual experience, a glimpse into an uncanny world that we created but cannot master - a meditation on the possibilities of man in an era of ending human exclusivity.
Concept, direction, set design: Jan Mocek
Created with and performed by: Tinka Avramova, Irina Andreeva, Arseniy Mikhaylov
Music: Matouš Hekela
Sound and light design: Ondřej Růžička
Consultations: Sodja Lotker
Teaser: Radim Labuda
Production: Táňa Švehlová, SixHouses z.s.
